Zámecká zahrada v Pillnitzu na východním okraji Drážďan je spojena se dvěma dámami. Obě ji proslavily a ovlivnily její charakter. Jedna z nich zde žila jen několik let, zatímco druhá se zde trvale usídlila a okouzluje svou krásou už více než dvě století. Od konce února do začátku dubna zde každoročně kvete slavná kamélie.

Tento text o zahradách, které vyrostly ve filmu, napsala filmová kritička Alena Prokopová (původně pro časopis Cinepur).

Zahrady v zimě mají omezenou paletu barev. Ve střídmé grafické barevnosti, bez listové hmoty a ornamentů květin je dobře patrná základní struktura a geometrie zahrady. Na pozadí této kostry vynikají barvy a tvary prvních poslů jara – raných cibulovin, mrazuvzdorných výhonků, časně kvetoucích keřů.

Dlouhé, úzké jezero Como má tvar dvojzubé vidlice: „... smělé předhoří, které rozděluje obě jezerní ramena, rameno comské, tak rozkošnické, a rameno, které běží k Leccu a je vtělením přísnosti.“ Tento „pohled plný slasti a spanilosti“ uchvátil nejen Stendhala, který Como barvitě popisuje v románu Kartouza parmská. Svou zasněnou atmosférou a mírným podnebím jezero již po staletí přitahuje známé i bezejmenné cestovatele.

Jsou dvorky, kde neroste nic než břečťan, bezinky a psí víno, a přesto mají nezapomenutelnou atmosféru. Některé rostliny, zvláště stromy, se stávají jakýmisi „strážci“ míst, svědky běhu času a událostí, pamětníky různých rodinných generací či střídajících se majitelů. Postav dům, zasaď strom. Otázkou pro každého je, jaký strom to má být.